Vyhledávání


O festivalu

Omlouváme se, toto není úplně aktuální článek k letošnímu minifestu, ale moc se nám líbí, tak ho tady necháváme!!!

Ahoj lide bigbítový,

dostalo se mi té cti napsat pro vás úvodní slovo k velkolepé akci Na bigbítové tancovačce 2012, která, jak už sám název napovídá, vzdává hold českému fenoménu,  zvanému „Taneční zábava“. Díky obětavé práci Michala Kuchaříka a jeho přátel se znovu po dvou letech od dnes už legendárního Odyssfestu sejde rockový národ ve Vyžicích na louce za hospodou U Holubů, aby se nechal unášet rytmem největších pecek špičkových zábavových kapel.

Pro řadu hudebních publicistů se v minulosti pojem „tancovačková kapela“ stal čímsi jako prašivým psem. Někdy bylo možné jim dát i za pravdu. Většinou převzatý repertoár přetextovaný do češtiny tím nejpokleslejším způsobem a ještě zjednodušovaný na úroveň často začínajících muzikantů nemohl lahodit uchu hudebních odborníků, namlsaných profesionálními kvalitami jazzrockerů , případně avantgardou undergroundu. Jenže není radno házet všechny do jednoho pytle. 23.června se nám pohromadě představí nejlepší party, které se za pomalu 50 let existence rockových zábav na této scéně objevily. Reprezentují více než 1000 vlastních skladeb, statisíce prodaných alb a singlů, desetitisíce vystoupení po celé republice a někdy i v zahraničí a mnoho a mnoho spokojených fanoušků. U našich účinkujících jde ruku v ruce kvalita s popularitou. Oni nikdy nepotřebovali být součástí oficiálního šoubisnisu, jejich příznivci se nerekrutují z notorických hlasovačů v různých ankentách, přesto by jim jejich oblíbenost zajišťovala mnoho platinových desek, kdyby je ovšem uděloval obyčejný bigbítový lid. Jejich písničky dělají radost napříč  generacemi. Nejsou výjimky, kdy na vystoupení vyráží celé rodiny.

Co zde vlastně zazní? Kořeny těchto kapel jsou jasné, spíše 70. než 60. léta, hardrocková klasika s přesahy například do reggae, rythm and blues, southern rocku, stoner rocku, AOR,  heavy metalu i punk rocku. Všechno ale jen jako inspirace. Výsledkem je původní česká písnička, která má daleko do vlezlého popu ale i avantgardy. Lidské až zlidovělé texty si rádi prozpěvujeme spolu s účinkujícími.  Právě takové křížení stylů odlišuje zúčastněné kapely od českého oficiálního hudebního průmyslu pro náctileté. Moře krásných ploužáků, při kterých nezůstane jedno oko suché, jistě napomáhá i populační explozi. Navíc u pravého českého bigbítového táboráku se nezpívá Vlajka, nýbrž Sluneční král nebo Víš...

Pojďme se podívat , jak taková zábavka všeobecně vypadá. Místo akce se volí dle počasí, zimní období bývá zasvěceno stařičkým kulturákům, dříve používaným pro místní jednotky KSČ případně hasičské nebo myslivecké plesy. Lépe je v létě, kdy kapely vyráží na prosluněná hřiště a paloučky lemované letitými lavičkami a zastřešeným pódiem. Nejhorší, když se zima s létem spojí, nad muzikanty v rukavicích poletují vločky sněhu a bigbíťáci na parketu pod pódiem doplňují všechny končetiny „nemrznoucí směsí“. Základem pitného režimu je pivo. Spolu s vínem se prodávalo i v dobách, kdy tvrdý alkohol nebyl povolen a limonády z důvodu nižší marže se poskytovaly jen s velkou nechutí. To dnešní huliči a milovníci energy drinků a míchaných nápojů všeho druhu těžko pochopí.

Na taneční zábavu se nechodilo a nechodí jen za kulturou. Soupeření vesnických paret, potažmo stolů o to, kdo postaví nejvyšší „komín“ (rozuměj nejvyšší sloup z vypitých kelímků od piva), jistě nepatří k bohulibým činnostem, ale vítězství zvyšovalo prestiž reprezentované obce. Člověk vždy nemusel mít až tak rád hudbu, která se hrála, ale prostě vyrazil s partou za nějakým vyžitím, holkama, klukama, prostě se odreagovat, zapařit... Tím se dostáváme k způsobům tance. Výhoda takového křepčení spočívá  v tom, že ke svým pohybovým kreacím nepotřebujete ani partnera opačného nebo  stejného pohlaví. Podpódiový hroziči si vystačí s nataženým prstem, nakročenou nohou a rukávem od svetru nebo džísky vytvarovaném do podoby kytary. Ti důmyslnější pak používají náhražky nástrojů všech podob od smetáku, lopatky, nohy od stolu, až třeba po nafukovací kytaru. Zběsilý pohyb, zpívání refrénu, vytváření „koleček“ a „hadů“ pak spojuje všechny „hráče“ na parketu a pomáhá vytvářet přátelskou atmosféru. Samozřejmě vždycky se najde nějaký magor, kterému vadí všichni a všechno... Na druhou stranu je zajímavé, že s rostoucí úrovní kapel se i snižuje počet individuí o nižším IQ, které chtějí jen škodit...(takže náš festiválek bude úplné léto lásky J ).

Klasická tancovačka zažívala období největší slávy v 80. a 1.polovině 90.let. Ceny byly příznivé jak  pro pořadatele za produkce tak i za vstup a konzumaci pro návštěvníky. Pamatuji, jak kolem roku 1984 za 30 Kč bylo možné na nejmenovaném parketě pořídit studentský poloviční vstup (8Kč)+11 piv v kelímku. S rostoucími cenami nastala i recese. Některé kapely už nehrají tak často, lidí chodí méně, na druhou stranu ale s větší láskou. Téměř minulostí jsou i nedělní čaje, což bývala zkrácená podvečerní zábavka pro ty, kterým pátek a sobota ještě nestačily. Struktura takové běžné akce je celá léta téměř stejná. Skupina rozdělí své vystoupení na 4-6 bloků, proložených pauzami na panáka a taky nějaké to seznámeníčko. Uznejte, že to vám nikde ve velkém městě v koncertním sále nebo klubu, neřknu-li na diskotéce, nedopřejí. Zlatá éra tancovaček také bývala spojena s víkendovým cestováním se spacákem. Dopravní prostředky se už od pátku jen hemžily odžínovanými máničkami. To nám bohužel sebral kapitalismus a redukce autobusových i vlakových spojů. Autem už to prostě není takové.

Taneční zábava je specifická pro Česko. Nedejme si ji vzít ani kdyby nás EU na kolenou prosila. Je to naše národní bohatství, jako třeba Karlštejn nebo Radim Hladík.

 

A tak ještě jeden příběh nakonec....Nechal jsem si narůst dlouhý vlasy, abych měl Důvod žít a v sobotu křičím: Tak tradá a vyrážím Po cestě klikatý až na Florenc, odkud mě odveze v 16:30 Kamion až někam do Sacramenta, kde si dávám Pivo lahvový(*), takový Vzácný nápoj (**). Kontrola piva proběhla dobře a tak poznávám Holku modrookou - Boženu, je pro mě jak Přízrak 7B (**), celá Spálená, šeptám jí Víš... a prosím Dejmi trochu víc svý lásky, Kalhotky bílý padají na Trávu. Přeci Mám na to už právo. Zmocní se mě Rozkoš. Nebylo to s tebou zas tak zlý, Tak čau. Další paní důvěrně už znám. Asi si myslí, že jsem Buran a Žvanil. Zapomínám , probírám v paměti Pět  jmen (Judy, Gazel, Agnes, Mařena, Julie, (**) ),ale ta Galérie žen mně připomíná Xaverov, prostě Noc bláznů. Asi mi pomůže jen Apolinář. Těžká jsou Nedělní rána, je mi zima a chybí mi Osm hodin spánku, podcenil jsem Otužování. Smrdím jak Uzenáč, nějakej Příbuznej volá , Človíčku, dojeď  Pro Zuzanu ,prý se dostaví Zaručenej úspěch. Vědět to, ale kam. Uf, to byl zas Mejdan, Vzpomínky žádný. Jedu domů přes Červené Labe až do Roudné. V televizi hraje Liverpool (*), povečeřím Paštiky ze štiky, volá Růža z masokombinátu(**),jestli Nejsem poslední Sluneční král nebo Skaut. Asi budu spíš Maniak, nechám ji být a Koupím si umělou...Velikou!  A ráno zas makat do JZD Hrábě.

P.S.Děkuji za pomoc při tvorbě příběhu písničkám Odyssey, Pohody, Garde, Markýze Johna, Keksu, Unisona, Pumpy a Klaxonu, s menší pomocí Cody (*) a Karamelu (**)